NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že chebští ESGMEQ pro mě představují především současné pokračovatele české sametově-alternativní rockové scény mě kapela přesvědčila už během svého vystoupení v rámci Silver Rocket Summer Saga festivalu v létě 2005 a svým novým eponymním albem svůj status jen potvrdila.
Ovšem nenechte se prosím zmást slovem alternativa, které jsem si spíše sám pro sebe k ESGMEQ přiřadil. Jejich novinka je totiž řádně výbušný ekrazit, který může leckterého nepřipraveného jedince pěkně zaskočit. I za pomoci mistra krystalického zvuku Ondřeje Ježka se podařilo vytvořit dostatečně špinavý sound, který věrně dokumentuje hudební snažení chebských. To má základ v neurvalém rock’n’rollu a drzounsky afektovaném vokálním projevu Sisiho. Do období situovaného někdy před pětadvaceti lety nás však především přenáší husté kytarové riffy, právě které svým retro pojetím ponejvíce připomenou tehdejší rockové kapely netěšící se přízni politického režimu. Ideově jsou však ESGMEQ samozřejmě už poněkud jinde. Jejich lyrickou náplň tvoří především vztek, zklamání a frustrace, které skrze uřvaného Sisiho pronášejí. Nevyhýbají se ani takovým pro naši generaci ještě možná vzdáleným tématům, jakými jsou stáří a samota v možná nejnaléhavější a nejúdernější skladbě z celé kolekce „Co se to kurva děje?“
„Co se to kurva děje? Chcípat dom sám A bez naděje!“
Poměrně krátké album (necelých 30 minut) odsýpá velice svižně. Jednotlivé písně málokdy přesahují délku tří minut a spíše než na zbytečné šroubování stopáže se ESGMEQ, a nutno dodat, že v jejich případě zcela správně, rozhodli vsadit na intenzitu a údernost svého projevu. Krátká minutáž jejich textům plně vyhovuje a ještě více tak zdůrazňuje jejich sdělnost. Ač vyrovnaná kolekce, bez slabších ani na úkor těch ostatních příliš výrazných míst, však obsahuje i nějaký ten potenciální koncertní hit. O „Co se tu kurva děje?“ s nekompromisně úderným refrénem už řeč byla. Stejný potenciál v sobe skrývá i úvodní „Nenávidím Tě“ anebo hned následující „Podzim“. Obě zdobí především šťavnaté kytarové riffy, razantní rytmika a přímočaré refrény … Což jsou de facto poznávací znaky celé desky. ESGMEQ, ač čerpají z již poměrně letitých inspiračních studnic, jsou paradoxně na současné scéně poměrně ojedinělým úkazem. Své zalíbení našli ve špinavém rock’n’rollu a celkovém rebelském vyznění. Že jim to svědčí neoddiskutovatelně dokazují právě tímto albem.
Říkejme jim třeba rock'n'roll, říkejme jim třeba pokračovatelé české rockové alternativy, říkejme jim jak chceme. ESGMEQ si s tím asi těžkou hlavu dělat nebudou. Serou je úplně jiné věci, což bezpečně poznáte z poslechu této špinavé a neurvalé nahrávky.
7,5 / 10
1. Nenávidím tě
2. Podzim
3. Šupiny
4. Co se to kurva děje?
5. Slast
6. Ruka
7. A co vy?
8. Oslí hlava
9. Zářez
10. Na dně!
Esgmeq (2007)
Behave Yourself (2003)
Devil´s Servant (2000)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Silver Rocket
Stopáž: 28:31
Produkce: Ondřej Ježek
Studio: jáMOR
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.